• Můj příběh...

Člověk v životě potkává spoustu věcí, lidí a situací

... aniž by přesně věděl proč! V roce 2005 jsem poprvé navštívil Thajsko a jen tak mimochodem - spolu s čaji - koupil dvě balení jakési byliny Jiaogulan. Po návratu do Čech mi úhledná balení - téměř tři měsíce - spokojeně ležela na kuchyňské poličce. Nevšímala si mě. Nevšímavost jsem opětoval. Pohltily mě totiž dovezené pravé čaje a navíc, bylinu jsem v Thajsku vůbec neochutnal a ani nevěděl, jak jí připravit.

Překvapení první...

Jednoho dne mě cosi přinutilo vzít jednu krabičku (spíš dózu) do ruky, otevřít ji a udělat si nálev. Bylo to velké překvapení. Tolik sladkosti, hořkosti a síly v jednom gramu byliny. Koncentrace chutí v nálevu mi doslova "vyrazila dech"! V té chvíli jsem netušil, že se jedná o produkt čínský, v Thajsku jen fešně zabalený a chytře prodávaný :-). To se ukázalo později, když se hrnuly nabídky dodavatele. Byl velmi vstřícný a rychlý. Ovšem komunikace zamrzla v momentě mých požadavků na certifikáty (jež u čínského produktu plného rtuti a olova samozřejmě neexistovaly:-). Trvalo mi pak nějakou dobu dopátrat se dodavatelů poctivých a odpovědných, jež dodají co si člověk vybere... Dnes se to zdá "jednoduché". Ovšem cesta přes SZÚ, SÚKL, laboratoře a administraci schválení produktu jako doplněk stravy se mi chvílemi zdála zcela neprůchodná... Natož vidět její konec. Podařilo se. Jsem schopen dovážet bylinu v bio kvalitě (Organic Thailand, USDA ORGANIC) a mohu běžně nabízet špičkovou i exkluzivní kvalitu (NepustilTea-standard, NepustilTea-superior, NepustilTea-standard+). Kvalitu, kterou si zamilujete!

Překvapení druhé...

Při jednom letu do Indočíny jsem podcenil doporučované procházky po palubě letadla a uhnal si cestovní trombózu. Nevěnoval jsem bolesti pozornost, nějak jsem nohu "rozchodil". Ale! Následné čtrnáctidenní treky ve vietnamské hornaté džungli tomu moc nepřidaly. Domů jsem se vrátil napůl chromý. Tři týdny na antibiotikách (v leže s nepěkně nateklou nohou a bolestmi ve dne v noci) mělo pokračování v pravidelném pojídání Warfarinu a posléze kombinaci tohoto jedu (mimochodem i na krysy) s injekcemi Fraxiparinu. Ty jsem se naučil píchat do břicha :-). Samé lahůdky... Dodnes nevím, proč mi hned nedošlo to pravdivé "kovářova kobyla chodí bosa" :-). Potýkal jsem se s ředěním krve a v blízkosti měl skvělou medicínu - Jiaogulan (lat. Gynostemma pentaphyllum). Naštěstí mi osvícený lékař nebránil. Pravidelné pití (v dávkách 8 g) denně (a častější kontroly srážlivosti krve - PT / Quick) znamenalo postupné vysazení léků a definitivní zhojení žíly. No, 100% funkční již nikdy nebude (zánět nevratně způsobuje nedostatečnost žilních chlopní). Noha však nezlobí, významně nenatéká a občasné kontroly u žilního nenalézají zhola nic.

Překvapení třetí...

S lety do Indočíny (a vůbec do Asie) se to má tak, že první cesty vás dostanou na kolena. Jste ze všeho paf. Vozíte si domů několik gigabajtů fotek a občas nějakou chorobu. Překvapuje vás vše - jídlem počínaje a mravy konče. Letíte-li východním směrem opakovaně, stává se exotický svět Asie všedností a fotek máte poskrovnu... Ovšem je to jen šalba, indikovaná matrixovým parametrem "prázdnosti či plnosti" paměťové karty fotoaparátu :-) *. Všednost je jen zdánlivá. Zajímavých a neobvyklých věcí je stále kolem víc než dost, vlastně nekonečně. Akorát fotit se nedají. Ovšem stačí se jen pořádně dívat a vnímat. I obyčejný oběd v zapadlé vesnici vás může inspirovat a velmi překvapit. Ano. Právě ta vynikající zeleninovo-masová polévka s neobyčejnou ingredienci - jakýmsi hořkým plodem byla impulsem. Jídlo mělo zajímavou (a zvláště pro Evropana) neobvyklou nahořklou chuť. Po podrobnějším prozkoumání záhadného plodu, jeho nákupu na tržišti, "vyguglení" o co jde, přípravy salátu a posléze čaje ze sušené verze, bylo jasno. Momordiku (lat. Momordica charantia) nelze nechat jen tak v Asii zahálet! Zákeřnou bakterii Helicobacter pylori má v žaludku cca 48 % Čechů, 80% světové populace, diabetiků - kterým by se bylina hodila - je nepočítaně a metabolický syndrom řádí, kudy chodí...

Překvapení čtvrté, páté, šesté, sedmé...


Obyčejné listí stromu člověka nepříliš zajímá, pokud není botanik či renesanční zvědavec... Mě listy stromů a bylin fascinují odjakživa. V asijských končinách potkáte listy z říše obrů, pod kterými by se dalo spát. Těžko přehlédnete plantáže morušovníků (listím se výhradně živí bourec morušový), čajovníků, mučenek, banánovníků, kávovníků, kaučukovníků, pepřovníků... a kdo ví jakých ještě. Existují i takové stromy, jejichž listí se běžně jí. Zajímavým příkladem je Moringa olejodárná (lat. Moringa oleifera). Pozorovatele zaujme drobný list podobný akátu právě tím, že se podobá akátu :-). Ovšem, podívá-li se zájemce co listí obsahuje, lze jen žasnout! Je to 7 x více vitamínu C než pomeranče, 4 x více vápníku než mléko, 2 x víc bílkovin než mléko, 4 x víc vitamínu A než karotka, 3 x víc draslíku než banány, 3 x víc železa než špenát. A dokonce: "Moringa má nejvyšší zjištěný obsah růstového hormonu zeatinu (ze skupiny cytokinů), jež působí proti stárnutí buněk (významně podporuje jejich funkci a celkovou prosperitu - příjem živin, dělení, růst), působí jako silný antioxidant, zabraňuje rozvinutí Alzheimerovy choroby a brání vzniku rakoviny. Obsah zeatinu v jednom gramu listu moringy je až 0,2 mikrogramu, což ja cca 1000 x víc než v jiných rostlinách."
(citace: )

Obyčejná tráva nás zajímá ještě méně. A je to škoda. V tropech je obyčejností vytrvalá bylina patřící mezi trávy - Voňatka citronová (lat. Cymbopogon citratus). Nejen, že úžasně voní (a ve směsích s pravým čajem je to lahoda) a umí například usnadňovat trávení, zvýšit schopnost koncentrace a detoxikovat játra, močový měchýř a ledviny. Umí se i popasovat s nemocnými buňkami: "V roce 2006 zjistil výzkumný tým Ben Gurionovy univerzity v Negevu v Izraeli, že užívání citronové trávy způsobuje programovanou smrt nádorových buněk, zatímco normální buňky jsou ponechány nepoškozené."

(pokračování o dalších překvapeních právě píšu :-)