převzato ze zpráv Margit Slimákové (došlo mi na e-mail 3.10.2019)

Jiri Hlavenka: „Výživná věc. Takzvané ‚prémiové' čajové sáčky, které jsou z plastu, nikoli z papíru – prostě v tom je jejich prémiovost, you know – si takhle dáte do hrnečku, vylouhujete, načež se do hrnečku uvolní (na rozdíl od těch papírových) 11,6 milionů mikroplastických částeček a 3,1 miliardy těch ještě menších, tzv. nanočásteček plastů. A vy si to z toho jednorázového prémiového plastového pytlíčku hezky vypijete.

Celé to má ještě jednu vrstvu, dle mého důležitější. Na pečlivé a důkladné zkoumání možné škodlivosti věcí, které na konci dne skončí v našem žaludku, nejsou peníze. Velkoproducenti potravin, kteří rozdávají granty a stipendia, samozřejmě chtějí zkoumat a publikovat jen pozitiva, která jim to pomohou prodat: tak se zkoumá, kolik má která potravina vitamínu Fň nebo alfa-beta-omega-nenasycených kyselin, v čem by tyhle zázraky mohly eventuelně prospívat lidskému zdraví, kdyby chtěly. Na to je peněz dost, to prodává produkt.

Ale když nějaká univerzita chce zkoumat možná negativa? Komerční grant nedostane žádný, to je jasná věc, za státní peníze se toho moc nevybádá a ještě dochází k situacím, že komerční dárci někde při kafi nebo na golfu mezi řečí sdělí představeným univerzity, že příští rok budou hodně pečlivě vybírat, komu granty udělí, že se do toho dost cpou Číňani, kteří zkoumají rychle a levně a jsou takoví vždycky pozitivní, znáte je... Člověk žije v blaženém dojmu, že vše, co je v supermarketech v krásném lesklém barevném obalu, prošlo pečlivými kontrolami a nemůže ani omylem obsahovat nic špatného. Tak se zase probuďte.

Nemá to nějaký extra pozitivní závěr, snad jenom tohle. Vlády (a v našem případě EU, ‚díky za ni!') musí kvalitněji zkoumat nové potravinářské výrobky a technologie na možné nežádoucí či vedlejší účinky, nebo i na obsahy dalších látek (jako je zmíněný polyethylen), jejichž škodlivost prokázaná zatím není, ale které v našem bříšku fakt nemají co dělat. Vlády se musí umět naučit držet krok s marketingovým uměním korporací a jejich ‚prémiovými' čajovými sáčky a podobnými zhovadilostmi. A zasahovat.

My spotřebitelé si pak v mezičase musíme dávat pozor na to, co strkáme do pusy. Jak jsem celoživotní progresivista, tak v jídle dám na babičku: vědět co jím, vědět z jakých surovin to je, vědět jak byly upravovány, upřednostnit jídlo vytvořené výlučně z prvotních a pokud možno čerstvých surovin."

Za mě jen doplnění, že ze všeho nejvíce vždy doporučuji sypané čaje, ideálně aspoň něco i vlastního sběru – právě si suším šípky a diviznu, a co nenasbíráte, dokupte opět volně sypané.


http://bit.ly/PremiumTeabags (anglicky)

poznámky:
- plastové jsou především tzv. pyramidové sáčky
- u papírových sáčků je potřeba rozlišovat o jaký materiál jde, naprostá většina čajů je balena do materiálů bělených tak, že v nich zůstává zbytkový chlór a dioxiny
(více o čajových sáčcích - Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.: Pozor na čajové sáčky)