thajské čaje bílé

Bílý čaj je pravděpodobně prvním typem čaje, který byl kdy vymyšlen. Zhotoven mohl být i náhodně. K jeho výrobě se totiž nepotřebuje žádných velkých zkušeností či předchozích znalostí. Čajový list se natrhá, nechá zavadnout a uschnout (na slunci nebo ve stínu - s kontrolou oxidace). Zprávy o výrobě bílého čaje pochází z Číny z dob vlády dynstaie Západní Zhou 西周 (vlády králů Wenwanga 文王 a Wuwanga 武王, 1046-256 př. n. l.). Postup mohl být pouze jakousi variantou zpracování bylin TCM (čínské tradiční medicíny). Způsob výroby čaje současného se příliš neliší od postupů zaznamenaných v kronikách, tj. sbírají se listy nejmladší (obvykle nerozvinutý pupen a jeden až dva další lístky). Čaj se po zavadnutí nechá oxidovat (až tři dny) a posléze je usušen (na slunci nebo za nízkých teplot v pecích apod.). Podobně jako u jiných čajů vzniká kvalita čaje již sklizní. Nejlepší čaje jsou složeny jen z ochlupených, stříbrně vypadajících pupenů (tzv. tipsů). Běžně se však sklízí i lístků víc a na některé čaje i celé konce flešů (podobně jako u oolongů). Oxidace čajů bývá různá. Lze se setkat s čaji nepatrně oxidovanými (např. Bai Hao Yin Zhen), oxidovanými více (například Bai Mu Dan, Shou Mei) i s čaji, které mají rovnoměrně hnědý list (ty se hodí k archivaci).