thajské čaje černé ("červené")

Je-li zelený čaj oxidován málo (nebo vůbec), polozelený různou měrou, pak čaj černý je oxidován na "100 %", což má různé háčky 😊. Totiž, úplná oxidace, která se výrobci vymkne z ruky, je v podstatě nežádoucí = vzniká čaj mdlý s nežádoucími chutěmi a barvou. Oxidace částečná (například u dárdžilingů s opravdu „barevným“ listem) by čaj do černých vůbec neřadila... A navíc, aby to nebylo tak jednoduché, se v Číně zcela oxidovaným čajům říká „červené“ (podle až rudé barvy nálevu) a čaji černými (tzv. tmavými / "Dark Tea") se označují čaje zcela jiné! Každopádně je čaj (v západním/evropském pojetí) „černý“ čajem při výrobě nejvíc oxidovaným, což je proces probíhající řízeně – ve vlhkém a teplém prostředí. Technologický postup je zhruba vždy stejný = zavadnutí, opakované rolování (pro zbavení listů vody), řízená oxidace ve vlhkém a teplém prostředí (+- někdy tvarování) a dosušení (umělým teplem nebo na slunci). Třídění černých čajů je různé – podle zemí vzniku, podle tvaru lístků, podle kvality sběru na plantážích (tzv. sběrových formulí) a podobně. Výroba černého čaje je zmiňována již v období Říše Velká Ming (1368-1644) a údajně nebyl mezi čínským obyvatelstvem nikdy moc populární. Původně se věřilo že čaj černý pochází z jiné rostliny, než zelený 😊. To ale již odvál čas… Černý čaj mívá víc kofeinu než čaje ostatní. Na západě je černý čaj čajem "number one"!